Člověk v životě potkává spoustu lidí. Já mám poslední dobou pocit, že těch spřízněných duší je kolem mne opravdu hodně.
Gabrielu jsem potkala na kurzu akvarelu a hned mě zaujal její vytříbený módní styl. I já, i když to možná tak nevypadá, miluji retro oblečení. Ale spíše na jiných. A Gabriela jako by se pro tu ženskou módu narodila. A protože si tak "piplám" to svoje blogové miminko Tender care czech, hned
mě napadlo, že mít vintage rubriku, kterou by vedla Gabriela a já bych dělala fortografie, by mohlo být zajímavé i pro čtenáře blogu. A tak jsem ráda, že jsem pro tuto myšlenku získala i Gabrielu. Takže dnes přináším velký úvodní rozhovor s ní, o tom, jak se k retru a vintage dostala a co jí tak oslovuje právě na tomto stylu.
Každý měsíc se pak těšte na fotostory a povídání, kde vás Gábi seznámí blíže s tímto úžasným světem.
Kdy jsi se začala o tzv. Vintage anebo Retro oblečení výrazně zajímat?
Už v dětství jsem se neustále „přehrabovala“ doma na půdě ( a nejenom doma :-) ). Maminka pro tuhle moji vášeň velké pochopení neměla a ani se tomu nedivím. Vyházela jsem oblečení z pytlů a celkem pohlcená objevováním retro pokladů jsem asi nechala za sebou pěkný nepořádek :-). (Schválně jsem použila výraz retro, protože doma jsem našla oblečení maximálně 20 až 25 let staré. Vintage oblečením bych nazvala poklady, které jsou staré tak minimálně tak 30 až 40 let). I když jsem se snažila zahladit stopy na půdě, maminka to pokaždé poznala a nechápala, co to tam pořád hledám. A protože šila oblečení pro mě, i pro moje dvě sestry, často jsem za ní přicházela s prosbou o úpravu oblečení, které jsem našla a chtěla jsem upravit podle svých představ. Její údiv, že chci nosit ty „starý hadry“ byl obrovský a mnohdy to skončilo zákazem. Prý nechce, abych chodila mezi lidi jako „kašpar“ :-). Je nutné říci, že jsem holka z vesnice a tam by se na mě asi i tak dívali. Před každým mým odchodem „mezi lidi“ proběhla doma menší cenzura. Ale já si nemohla pomoci a občas jsem u maminky i uspěla. A když ne, tak jsem si v tašce za domem nechala svůj oblíbený kousek a potajmu se převlékla (promiň, mami, ale už je to ale promlčené ).
Která módní dekáda Tě nejvíce zajímá? Obzvlášť mě zajímá druhá a třetí dekáda a také čtvrtá dekáda minulého století pro typicky výraznou šik ženskou siluetu. Pro mě má vůbec zvláště válečné období veliké kouzlo, zvláště období protektorátu. Nazvala bych to obdobím „móda v nesvobodě“. A i když to bylo období nedostatku a omezení, i tak tam byl prostor pro kreativitu a krásu.
To byla ale doba neveselá a pro módní odvětví ne moc příznivá. Tak proč tento časový úsek dějin? Určitě to byla doba plná zoufalství, smutku a utrpení a co se módy týče hlavně přídělového systému a nedostatku čehokoli. Přesto velké množství módních salónů a krejčovství nezaniklo a rozvíjel se i filmový průmysl. Atmosféra nesvobody vyvolala řadu emocí a to se samozřejmě promítlo do tvorby oděvů. Panoval výrazný nedostatek a bída. Vládní nařízení navíc určovalo povolenou velikost kapes, límců a pásků. Logickým výsledkem tohoto systému v Evropě a Spojenách státech byl sofistikovaný a redukovaný styl, který se líbí i dnes. I když to byla smutná doba, která nepřála ničemu, natož módě, oblečení z válečného období bylo nejenom praktické, ale i ženské a se řídilo heslem „méně je více“. Byl to prostě čas přešívání, opravování a kombinování a snahy udělat z mála alespoň něco. Vlastně to přálo lidské kreativitě.
Co v Tobě evokuje móda starších dob? Nevím, jestli to umím úplně přesně popsat. Když vidím nějaký vintage kousek, srdce mi zaplesá a nejedná se jenom o módu. Nevím, jestli existuje nějaký válečný film, který moje oko nezhlédlo. Sleduji je už od nepaměti a moje touha po nich je čím dál větší. V posledních letech mám radost, že se točí nové filmy ohledně tohoto tématu. Samozřejmě je to pořád živé téma a z nějakého důvodu se mne to dost dotýká. Odmalička jsem měla hodně živých snů z toho období a nevěděla jsem, jak s tím úplně naložit. Později jsem si na to už zvykla, ale vše z těch časů mě nepřestává fascinovat. Válečné filmy, kostýmy, životní příběhy lidí, kteří prožili všechnu tu hrůzu anebo ztrátu blízkých. A o to víc se člověk i zamýšlí, jak to pro ty lidi bylo ve všech směrech těžké a váží si, že jedním pootočením kohoutku mu teče voda, že se ráno svobodně nadechne a má kolem sebe své milované . A když se vrátím zpátky k tématu, je i z čeho šít:-)
Takže šiješ? Šitím bych to prozatím úplně nenazvala, spíše se učím a hodně mě to baví. Vidím nějaký kousek a během sekundy vím, jak bych ho upravila a někdy i změnila k nepoznání. O lásce k látkám ani nemluvím.
Máš nějaký oblíbený film, ve kterém jsi z kostýmů „nemohla spát“? Těch filmů je opravdu hodně. V poslední době mám ráda seriál Panství Downtown. Z filmů určitě Great Gatsby (2013), Pianist (2002), Life is beautiful (1997), Deffiance (2008), Brooklyn (2015), Katyń (2007), The Notebook (2004), atd. Je jich opravdu hodně.
A co vintage doplňky? Líbí se mi hlavně klobouky a rukavičky, přijdou mi velice okouzlující. Asi před rokem a půl jsem se přihlásila na workshop, kde jsem si zhotovila od základu dva krásné klobouky. To bylo opravdu úžasné. Je to opravdu pracné a člověk hned dokáže mnohem víc ocenit práci modistů. V tom samém atelieru jsem objevila kouzlo fascinátorů a čas od času si nějaký vyrobím.
Jsou určené na každodenní nošení? Klobouky ano. Moje fascinátory jsou dost nápadité a výrazné, zhotovila jsem si je pokaždé na speciální příležitost. Miluji swing a s ním spojené swingové a elektroswingové večírky. Pár kousků jsem vytvořila i pro kamarádky.
Radíš někdy svým kamarádkám? Pravidelně mi zvoní telefon. Chtějí poradit nejenom, když se chystají na nějaký dobový večírek. Vždy jsem s ohromnou lehkostí dokázala kombinovat nekombinovatelné bez toho, aby to vypadalo přeplácaně anebo nevkusně. Takže jsem často dostala za úkol někoho „vystajlovat“ a poradit, nejenom s oblečením, ale i co se celkové vizáže týče. To všechno mě baví od dob, kdy jsem se v sedmi letech dívala každou sobotu večer na Salon Beauty s Emmou Tekelyovou. A pak jsem na celou hodinu blokovala koupelnu. :-))
Nezvažovala jsi při výběru školy právě módní design a vše kolem odívání? Chtěla jsem, ale maminka po mnohaletých zkušenostech za šicím strojem mě toho asi chtěla ušetřit, prý budu muset hodně šít a budu mít z toho akorát zničená záda. Takže mi to neprošlo a naši mě přihlásili na Hotelovou akademii. Každopádně i tak jsem ráda, užila jsem si i toto studium. Svojí vášeň jsem uplatňovala pouze u šití šatiček pro panenky - ručně, samozřejmě. Mamka mě držela od šicího stroje dál. Teď nevím, jestli proto, abych si neublížila a nebo abych si sama nezhmotňovala modely a nechodila opravdu jako exot - musím přiznat, že někdy by to asi hrozilo. Hlavně, když jsi vzpomenu na model, který jsem si zhotovila na svoji první diskotéku v patnácti. V té době jsem byla opravdu za hvězdu na místní diskotéce (spolužačky si ten můj model půjčovaly pravidelně na rande). Škoda, že nemám fotku na památku, protože košile se mi už zpátky nevrátila. Anebo bohudíky? No tedˇ nevím :-).
Máš ráda i další ruční práce? Jako malá jsem propadla i kouzlu vyšívání. Dokonce americký časopis Highlights uveřejnil jeden můj výtvor v sekci, ve které děti doma malují a tvoří. Byla jsem asi jediná „čtenářka“ ze Slovenska. Škoda, že jsem si ten výtisk neuchovala:-). Od vzdálených příbuzných žijících v americkém Ohiu jsem dostala roční předplatné, abych si pilovala angličtinu... K vyšívání bych se ráda znovu vrátila, je to úžasný relax.
Zůstala jsi v oboru? Nezůstala. I když to byl hodně zajímavý a kreativní obor. Miluju vařit a péci, i hotelový management mi hodně dal, cítila jsem ale, že to není přesně to, po čem moje srdce touží. Před 13 lety jsem se přestěhovala do Prahy a většinu času jsem strávila v kanceláři mimo svůj studijní obor. Móda mě zajímala celou tu dobu, ale nějak jsem neměla ambici anebo odvahu se v ní uplatňovat. Anebo jsem jenom přestala na malou chvíli věřit, že můžu v životě dělat cokoliv, co chci. Ale nikdy není pozdě. Móda, vintage a vše kolem něj je můj veliký koníček a člověk nikdy neví, kam ho ten krásný život a vášeň pro módu zavede.
Čemu se teď právě věnuješ? Před pár měsíci jsem nadobro opustila svět korporací a jsem opravdu ráda, že jsem se takto rozhodla. Už jsem nechtěla chodit každý den do továrny na roboty, jak tomu říkám já. Na to je život je příliš krátký. Konečně mám čas sama na sebe, na svoje koníčky, sport, rodinu a přátelé a před pár měsíci jsem začala navštěvovat kurzy módní ilustrace, kde jsem mimo jiné poznala úžasné ženy a mezi nimi také tebe. A protože se mi líbil tvůj projekt Tender Care czech , byla jsem nadšená, že se mohu stát jeho součástí. Zvláště, když si mi nabídla, že bych mohla mít svoji vintage rubriku a že bychom mohli tvořit společně fotostory v tomto duchu.
Co Tě na vintage stylu nejvíce baví? Jeho nekonečné možnosti. Nejenom to, že se za každým kouskem skrývá nějaký příběh, ale hlavně je krásné kombinovat tyhle kousky s oblečením „dnešní doby“. To mě na tom baví asi nejvíce. Nespočetněkrát jsem objevila kousek, který lidem připadal nezajímavý až zastaralý. Ale někdy v kombinaci i s úplně jiným módním stylem to vytvoří něco tak krásného, že to sklízí obdiv nejenom mých kamarádů a rodiny, ale i kolemjdoucích. A to se přitom vůbec nehodnotím jako žena, která ráda šokuje a má ráda výstřednost anebo okázalost. Nejvíce se mi líbí konzervativní oblečení, častokrát mi přijde mnohem více sexy a zajímavé. Proto mě kolikrát překvapí, když nejenom na Instagramu, ale i na ulici vidím velké množství žen, které mají pravděpodobně pocit, že čím víc toho ukážou, tím lépe. Naopak, méně je někdy více. A čas od času mnohem, mnohem více:-).
Měla jsi celou dobu jeden nejoblíbenější styl? Měnilo se to. Věkem, podle nálady a i vlivem prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Mám ráda folklór. Byl součástí mého života nejenom proto, že tatínek byl a pořád je členem folklórního souboru. Fascinovalo mě všechno kolem toho, hudba, tanec, kroje. A musím přiznat, že věkem to pociťuji stále více. Evokuje to ve mě domov a bezpečí. Přesně to, které jsem pociťovala v dětství. A za to jsem svým rodičům nesmírně vděčná. Za šťastné dětství a krásné hodnoty, které mě a mým sestrám vštěpovali odmalička.
Kde je v dnešní době vintage oblečení k sehnání? Dnes se vintage oblečení těší velké oblibě konečně i v České republice a na Slovensku. Vzniklo hodně krásných a čarovných obchůdků, hlavně v Praze, z čeho mám nesmírnou radost. A určitě to nejsou jenom místa plné starých hader. Milovnice Vintage stylu si příjdou na svoje hlavně ve Vídni, v Krakowě, v Berlíně, a v Budapešti. O Londýně a celých Spojených státech ani nemluvě. V Americe a Anglii se už desítky let pořádají velké vintage markety, kde jde opravdu o lov na retro. A to je vždy i veliké dobrodružství a zábava. Máš nějaký oblíbený kousek? Kabelku z přelomu 50. a 60. let, původně ze Spojených států. Koupila jsem si ji v malém vintage obchůdku právě v Praze na Letné. Ještě jsem ji neprovětrala, ale cítím, že už brzo přijde i její čas. :-)
A co puntíky? Já puntíky prostě miluji. Mám hodně šatů a halenek s tímto vzorem. Puntíkový vzor dokáže osvěžit každý šatník a dokonce i ubrat dámě pár let. Samozřejmě, když se zvolí správný kousek, či materiál. Puntík v jemné podobě z 20. let není to samé jako výrazný puntík odvážných osmdesátek. Je nepochybně vzorem silně spojovaným s retro stylem. Na levném materiálu ale může někdy ale vypadat hodně nevkusně, až kýčovitě.
Jedině jako milovnice módy, stylu a hlavně vintage. Ať se pořádně podívají na půdu anebo do sklepů doma anebo k babičce, možná tam bude ukrytý poklad v podobě halenky s ručně vyšívaným límečkem, hedvábný šátek, háčkované rukavičky anebo jenom sponka do vlasů. Divily byste se, milé dámy, jaké zázraky se můžou dít.
A nezapomeňte v duchu poděkovat osobě, které předtím nalezený kousek patřil. Aspoň tak to dělám já.
Děkuji za rozhovor.
Fotografie - archiv Gabriely
