Je načase ukázat taky tu svoji backstage.
Když jsem před cca dvěma lety začala zkoumat ten blogerský svět, nešlo mi do hlavy, jak to všechny ty holky dělají. Tolik skvělých fotek sebe samých, zákoutí svého bytu, jídel co uvaří. Jak to zvládají, to jsou opravdu tak úžasné?
No některé rozhodně ano, ale bez těch kolem vás, kteří vám pomáhají, bez těch by to nešlo. Tedy alespoň já je potřebuji. Je tu samozřejmě hodně mých kamarádek, tedy žen, ale já bych dnes chtěla vzdát hold mužům mého blogu.
Tady jsou:
#1 MUŽ PRVNÍ
to je samozřejmě moje drahá polovička. Velmi často musí vydržet čekat na jídlo jenom proto, že jeho ženuška se zrovna rozhodla, že si to, co uvařila, nutně potřebuje předtím vyfotit. A protože někdy fotím i na zrcadlovku a vždy řeším kompozici a osvětlení, tak považuji za velkou mužskou oběť čekání na už uvařené jídlo. Protože, jak zkušené ženy vědí, láska prochází žaludkem a hladový muž rovná se nervózní muž. A pokud někam cestujeme, pak často je to v jeho případě o čekání, protože opět hledám ten nejlepší záběr pro svoji fotografii.
Posílám tedy svůj velký dík číslu jedna.
#2 MUŽ DRUHÝ
Kolega z našeho architektonického ateliéru. Jendu jsem pasovala na fotografa své maličkosti. Nejraději fotím já sama své kamarádky - modelky. Aranžuji scénu, oblečení a celé vyznění fotky. Navíc, mé kamarádky jsou úžasně fotogenické, tak je s nimi focení jedna radost.
Jenže já jsem fashionista. Mám myslím dost outfitů, co můžu nafotit, ale v mojí XL velikosti by všechny mé modelky plavaly jako Šmudla v kreslené Sněhurce ve svém oblečku.
A tak jsem modelkou sama. V praxi to znamená, že v obědové pauze vyběhneme z kanceláře, na mnou předem připravené místo. Já jsem nervózní, protože stojím před foťákem a ne za ním a tudíž nevidím, jak celá fotka vyznívá, Jenda je nervózní, že já jsem nervózní, fotek nasekáme asi milion, protože opravdu, ale opravdu nejsem fotogenická, a za deset minut jdeme zpět. Často dělám chybu jako u muže č. 1 a to, že chodíme fotit PŘED a ne PO obědě. Tudíž znova model - hladový muž rovná se nervózní muž. Pokud tedy vidíte, že dělám na fotkách obzvlášť velké opičky, tak to už je trochu ze zoufalství. Fotografie typu femme fatal v tomto fotografickém módu asi nikdy nedám.
Posílám svůj dík číslu 2.
#3 MUŽ TŘETÍ
Je můj mladší syn. Toho jsem pasovala na fotomodela svého blogu. Prostě jsem usoudila, že by to v tom totálně ženském prostředí chtělo občas i mužskou tvář. A mamince se neodmlouvá, maminka se poslouchá. Tak ti Vítku děkuji za trpělivost, protože se chováš při focení opravdu profesionálně a focení s tebou je pro mě radost. Je to také ale i můj někdy drsný kritik co se týká sociálních sítí, takže díky za feedback i z téhle strany.
To jsou oni. Také díky nim mohu dělat svůj blog a vy jako čtenáři máte své příspěvky. Je to jasné, muže prostě potřebujeme, bez nich by to nebylo tak nějak ono. I s tou nervozitou a občasným vztekáním.
Děkuji tedy číslu 1, 2 i číslu 3.
Vaše Martina
