Jsem milovnicí vína ne znalcem. Takže moje zážitky z návštevy regionu Bordeaux budou spíše o emocích a dojmech, i když určitě najdete i mé osobní tipy a doporučení. A protože tentokrát jsem mohla vybírat opravdu z velkého množstí fotografií, rozdělila jsem vše nakonec do čtyř částí - "partie".
Architektura, lidé, chateau a jídlo.
Proč vlastně zrovna Bordeaux ? Mohla bych tvrdit, že za našim rozhodnutím jet právě sem byl letošní žebříček Lonely planet TOP měst pro rok 2017, kde jedničkou je právě Bordeaux. Sktečnost je trochu jiná. Můj kamarád Kamil, hyperaktivní člověk, který vedle svého zaměstnání vede spolek přátek vína v Semilech a stojí i za firmou Malí vinaři. Za našim prvním seznámením nestálo víno, ale laminát. Prostě jedno z pracovních setkání, kdy zjistíte, že ta druhá strana má velkého koníčka, který je blízký i vám. A díky tomu jsem se i s mých mužem ocitla ve skupince vínomilců z Čech, kteří se vydali poznat tento kraj na vlastní oči. Kamil si dal půlroční práci s tím, aby vše připravil a tak tentokrát to pro nás dva, většinou individuální turisty, byl vcelku neznámý pocit, kdy si můžete jen plně užívat dojmů z výletu a nestarat se o program a organizaci.
Z více než 6000 vinařství v Bordeaux jsme jich za tři dny navštívili 10 a i tak to byla docela "fuška".
Zlatá madona na zvonici katedrály St - André září v zapadajícím slunci.
Osvětlení chodníků na pěší zóně je nejen efektní, ale slouží i pro orientaci v noci.
Původní prvky se mísí s moderními.
Začínáme tedy La premiére partie ( první část ) - město Bordeaux očima architekta.
Myslím, že nemá cenu podrobně vypisovat faktografické údaje, ty si lehce najdete sami. Snad jen, že toto přístavní město leží na jihu Francie, protéká jim řeka Garrone a od vlády Eleonory Akvitánské začíná růst význam města jako vývozce vína. Z hlediska architektonického se vznik nejvíce významných staveb datuje do 18.století.
Tak jaké tedy je město Bordeaux mýma očima?
Všudypřítomná písková s šedobílou, šedou a černou.
Nové měděné pouliční lampy neruší historické fasády.
Francouzsky velmi chic. Ještě jsem neviděla tak jednotnou neutrální barevnost, kde v podstatě hrají prim pískovcově béžová kamenných fasád, doplněná středně šedou okenních rámů a okenic. Akcentem je antracitově černá na zábradlích a střešní krytině z břidlice. Občasný kontrast dodává sytá vínově červená a královská modrá vstupních dveří nebo výkladních skříní. Vše je tak trochu ošuntělé, ale většinou jen to té míry, aby to dokreslilo půvab, lehkost a ležérnost, se kterou se tu setkáte na každém kroku. Není tady ta německá a rakouská akurátnost a "ordnung", který ve výsledku trochu nudí. Na předměstí lemují ulice spíše jen dvoupratrové domy, čím blíže jste středu města, rozstou stavby nejden do výšky, ale i do zdobnosti. Nicméně, ty nejvýpravnější budovy mají maximálně pět podlaží a při pohledu na město z výšky neruší horizont žádný shluk extra výškových budov.
Jedna z původnách bran městského opevnění. Tato se jmenuje Grosse Clache.
Náměstí Place de Bourse
Kašna na náměstí
V historickém centru najdete malá náměstíčka a uličky, ale i velkorysé přístavní promenády, bulváry a gigantická náměstí. Krásné je Place de la Comédie, Place de Bourse, obklopená lesem platanů je obrovská Esplanade des Quinconces s pomníkem věnovaným Girondistům, monumentální je i katedrála St - André.
V přístavní čtvrti Bacalan, kam jsem se už bohužel nestihla zblízka podívat, najdete ultramoderní museum La cité du vin, které navrhli architekti Anouk Legendre a Nicolas Desmaziéres. V této čtvrti roste jako houby po dešti i moderní bytová výstavba, které mi v mnohém připomněla ultramoderní přístavní část v estonském Tallinu, který jsem navštívila loni.
Na příští návštěvu se těšte do historického městěčka Saint-Emilion.
Vrcholek monumentu Girondistům na Esplande des Quinconces
A neméně monumentální kašna, kterou se podařilo uchránit za 2.světové války. V 80 tých letech prošla náročnou rekonstrukcí.
