Frgály, kyselica, lokše, štramberské uši, Městečko, Dědina a Dolina a také Dušan Jurkovič a Cyril s Metodějem. To vše jsme si užili při našem cestování po Valašsku. Pro mě je to vždy tak trochu návrat do dětství, protože třeba Rožnov pod Radhoštěm byl častým cílem našich školních výletů.
Ale je třeba začít od začátku.
Kde jsme složili hlavu
Ráda hledám nová místa, kde je pěkné a stylové ubytování a vždy mě nadchne, když vidím, jak se i u nás objevují krásné, architektonicky skvěle zvládnuté hotely a penziony. A to byl i případ penzionu Jurášek, který je podle mě malým skvostem schovaným pod horou Ostrá, kousek od Kunčic pod Ondřejníkem. Z nevzhledného ROH hotelu vybudoval jeho nový majitel penzion zcela alpského střihu. Krásné pokoje, výborná kuchyně i wellnes, v létě vlastní přírodní koupaliště. Tady se určitě ještě někdy vrátíme. A bonus navíc, bylo to také skvělé místo pro vyjížďky do kraje.
Zastávka první – Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm
Ten jsme nemohli vynechat. A dali jsme si rovnou celou trojkombinaci – tedy návštěvu Doliny, Dědiny i Městečka. Doporučuji to udělat ve stejném pořadí, protože na Dědině objevíte stylovou vesnickou hospodu, kde vám naservírují kyselici do dřevěného talíře a budete ji jíst dřevěnou lžící. Rozhodně tuto kulinářskou zastávku nevynechejte, mají tady opravdu pestrý výběr krajových jídel. A skvělé jsou i lokše, ať naslano nebo nasladko.
A než navštívíte další kulinářskou zastávku, stačí vám dokonale vyhládnout. V Městečku jsme si nakoupili Štramberské uši, protože tady se dají sehnat opravdu ty ze všech nejopravdovější. Pak ještě vyběhnout na rozhlednu Dušana Jurkoviče (na tu se dostanete také přímo z Dědiny), a po zhlédnutí panoramat kolem Radhoště jsme hledali zase něco k snědku.
Gurmánská perla se skrývá přímo v Rožnovském pivovaru. Je to tedy perla poněkud zastrčená, protože musíte nejprve projít kolem klasické pivovarské pivnice než objevíte vstup do restaurace Albert Málek .Když ovšem vytrváte jako my, budete odměněni opravdu gastronomickým nebem. Pravdou je, že náš dress code nebyl úplně ten nej, moje pohorky nepřipomínaly lodičky ani náhodou, ale personál vše přešel s úsměvem a zahrnul nás skvělým servisem. Rozepisuji se o této restauraci s takovým nadšením zvláště pro to, že bych na tak zapadlém místě nečekala tak profesionální servis a tak úchvatné jídlo. Rozhodně tedy doporučuji ji při návštěvě Rožnova pod Radhoštěm nevynechat.
Interiér lidového kostelíku v rožnovském Městečku
Zastávka druhá – Maměnka, trpaslík a věrozvěsti
Nenavštívit Pustevny, tak to by byl prostě neodpustitelný hřích. I když, mé obavy z davu turistů, kteří s oblibou absolvují tuto nenáročnou vycházku po hřebenech, se ukázal opodstatněný.
Pozitivní je, že lanovka kousek od hotelu Ráztoka jela opravdu dlouho, a na jejím konci nás čekalo nově otevřené a také architektonicky povedené horské bistro a navíc i prohlídka hotelu Maměnka - známý skvost od architekta Jurkoviče. Vyhořelý Libušín si na svoje znovuotevření ještě počká docela dlouho, ale Koliba Valaška je jednou z možností, kde se také můžete zastavit na něco dobrého a stylového k snědku.
Zachovalé prvky - intepretace lidové architekturyv podání architekta Dušana Jurkoviče
A jak je to s tím Radegastem? No asi jako, když si představujete, že něco je hodně, ale hodně velké a ono je to potom takové „mno“ skoro trpasličí. Moje drahá polovička byla sochou Radegasta vyloženě zklamaná, já si ji z dětství pamatovala také nějakou větší, a ty zástupy kolem včetně bufetu na pivo celý dojem poslaly přímo do nějaké z jeskyň, kterými je hora Radhošť protkaná.
Na konci vycházky po hřebeni nás ještě čekal kostelík, zasvěcený Cyrilu a Metoději a krásné vyhlídky do kraje. Když budete mít štěstí jako my, možná zahlédnete i kopce v Polsku.
Takto vypadá socha Radegasta možná i monumentálně, ale opak je pravdou.
Na Valašsku je teď krásné hlavně to, že vidíte, jak se celý kraj „zvedá“. Najdete zde i zajímavé cyklostezky (ne že bych byla nadšená cyklistka, ale poučili mě ti zasvěcení) a také hromadu krásných turistických tras.
A jak jsem to měla s tím hledáním svítící valašky? Z každého školního výletu z Rožnova jsem si vozila takovou malou brožku – valašku, na které byly svítící botičky. Na světle to nebylo vidět, ale když jste se schovali do koupelny nebo pod peřinu, tak ty botičky krásně svítily. A bohužel, takový „hodnotný“ upomínkový dáreček už nikde na Valašsku nenajdete. Je tam spousta krásných, sofistikovaných dřevěných a designových hraček, látkových panenek z modrotisku, ale MOJE svítící botky „ani ťuk“.
To bylo asi jediné malé zklamání z jinak skvělého výletu.
Tož Valašsko, zase někdy „na viděnů“
Tvoje Martina
