Brno je prý zlatá loď. To nevím, ale je to moje studijní město, kde jsem prožila sice krátký, ale o to výraznější úsek svého života. Studentský život na kolejích i samotné univerzitní studium je něco, co se člověku navždy vepíše do paměti.
Ráda se do Brna vracím a s potěšením zjištuji, že se pomalu probouzí ze své maloměstské ospalosti a rok od roku získává na lesku. Teď mi možná pravověrní brňáci nebudou chtít dát za pravdu, ale ono to rčení o "nudě v Brně" nebylo donedávna tak úplně "mimo mísu".
Tentokrát se naše letošní návštěva nesla v architektonicko - turistickém ruchu.
Už podruhé jsme se ubytovali v hotelu Maximus, který leží hned u brněnské přehrady. Součástí hotelu je rozsáhlý wellnes resort, který stojí opravdu za navštívení. Doporučuji se ale vyhnout svátkům a celostátním dnům volna, kdy je tam opravdu plno. Pokud dojetete od jara do podzimu, cca 5 km od hotelu je hrad Veveří, takže máte možnost pohodového celodenního výletu. Podle místních je voda v brněnské přehradě už vhodná v létě i pro koupání a všude podél břehů najdete pěkné písečné pláže.
V Brně rozhodně navštivte brněnské vily. Jurkovičova vila, vila Stiassni nebo novinka vila Löw -Beerova.
Toto spojení se nabízí, protože obě se nachází na společném pozemku. Každá má sice vlastní vstup, ale jsou od sebe vzdáleny cca 10 min chůze. My jsme začali s naší prohlídkou ve vile Löw -Beer.
Další na pořadu dne byla vila Tugendhat, perla funkcionalistické architektury. "Master piece" architekta Mies van de Rohe a podle mne " must have" při procházení stavebních památek v Brně. Nejhezčí trasa k vile je pěšky přes Schodovou ulici. Je přesně taková jaké je její jméno. Tento výšlap vás odmění pohledem na domy z počátku minulého století a na konci po levé straně najdete i zajímavou secesní vilu.
Vila Tugendhat. Já tuto vilu prostě miluji. Poprvé jsme ji navštívila někdy před 15ti lety a už tenkrát to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Ale po její rekonstrukci je o ni takový zájem, že musíte být připraveni dopředu a mít lístky rezervované s několika měsíčním předstihem. Pokud se vám ovšem nechce toto martyrium absolvovat, navštivte vilu i tak. Za 50 kč vás pustí do zahrady. A protože je vila opravdu prosklená v hlavní obytné části, můžete v podstatě zblízka vidět ikonický obytný protor - jídelnu, knihovnu i hlavní obytnou část. V suterénu domu najdete stálou expozici plánů vily a historii jejího vzniku. Tak podle mě i ten, kdo zas tak architektuře neholduje, uvidí to podstatné.
Vilu Stiassni, kde bydlel i Vlasta Burian, doporučuji navštívit ideálně v teplých měsících roku. Má překrásnou zahradu, kterou na jaře a v létě oceníte nejvíce.
Po návštěvě vily Tugendhat fanoušek kávy i architekury zamíří do nedaleké kavárny ERA. Je to hezká procházka mezi vilami ve čtvrti Černá pole a kolem kampusu Mendelovy university.
Budovu kavárny Era, postavenou v letech 1928–1929, navrhl architekt Josef Kranz ve funkcionalistickém stylu v roce 1927. Průčelí kavárny působící téměř plakátově odkazuje na autorovu inspiraci „grafickou“ architekturou holandské skupiny De Stijl.
Dominantou interiéru je schodiště ve tvaru šroubovice, spojující dvě patra kavárny. Téměř celé přízemí zabíral restaurační provoz, v prvním patře byla kavárna s kulečníkovou hernou a terasou. Ve druhém patře se nacházel byt majitele doplněný střešní terasou.
Samozřejmě jsem neodolala a musela si vyfotit typické schodiště. Interiér je stále více méně veden ve strohém funkcionalistickém duchu a káva, čaj nebo domácí koláče rozhodně nejsou špatné.
Naše návštěva pokračovala odpolední procházkou centrem Brna. Pohodlně zaparkujete třeba v parkovacím domě u hotelu International - pěkný příklad architektury 60 tých let. Hotel International se nachází v Husově ulici v Brně a jde o jednu z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných staveb bruselského stylu v Česku. Jedenáctipodlažní hotel byl postaven v letech 1959–1962 podle návrhu Arnošta Krejzy a Miloše Kramoliše (za účasti dalších čtyř spoluautorů), kteří částečně vycházeli z návrhu architekta Viléma Kuby z roku 1957. Budova je inspirována stylem brazilského architekta Oscara Niemeyera a disponuje také rysy pozdního funkcionalismu. Provoz hotelu byl zahájen 29. června 1962.
V interiéru hotelu objevíte hodně původních prvků - schodiště, svítidla, vestavěný nábytek. Od hotelu je to co by kamenem dohodil na náměstí Svobody,
kde mě stále baví fasáda polyfunkčního domu Omega, která večer doslova hraje všemi barvami.
A protože s mým mužem umíme být opravdu kavárenští povaleči, tak jsme nakonec našeho putování skončili v Zemanově cukrárně v Josefské ulici naproti překásnému kostelu Minoritů ( pozor neplést s objektem funkcionalistické Zemanovy kavárny, která se nachází v ulici Koliště. Ta stojí také za návštěvu, ale v interiéru se nyní nachází módní restaurace ).
To Zemanova cukrárna je opravdu a doslova retro na druhou. Původní interier ze 30 tých let minulého století dává tušit, že to kdysi byl mondénní prostor. Nyní je to spíše unavený interiér, který by potřeboval výraznou finační vzpruhu. Ale pan Zeman, který má cukrárnu v nájmu, zde peče dorty a zákusky už od roku 1948. A ty jsou skvělé. Tak vynikající větrník jsme už dlouho neměli. Navíc, s jemnou rumovou příchutí. Prostě dobrota.
Mně se nakonec líbila i ta jistá ošuntělost. Prostoru se nedal upřít charakter a někdy takový genius loci může znamenat více než ty nové interiéry podobné jako vejce vejci.
Druhý den jsem pojali více turisticky.
Nejprve jsme zamířili do kláštera v Rajhradě, kde najdete mimo jiné krásnou barokní knihovnu. Tato památka je jedním z posledních děl architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla.
Abychom si trochu "vyvětrali hlavu" od záplavy umění a historie, vydali jsme se na rozhlednu Akátová věž Výhon u města Židlochovic. Po "zelené" se z městečka k ní dostanete úvozem mezi zahradami cca za 40 min. Pokud bude jasno, odměnou vám bude výhled do kraje k Pálavě a krajině kolem jižně od Brna. Autorem rozhledny je architekt Pavel Jura. Podle mě se jedná o krásný přiklad krajinné architektury, citlivě zasazené do venkovního prostoru. Krásný soulad formy a obsahu.
Toto byl pro tentokrát poslední výletní cíl, ale určitě to není naposledy co jsme do Brna zavítali. Je tady hodně co vidět a město i okolí rozhodně nenudí.
Vaše Martina
Brněnská přehrada "prýgl" před sezónou.
