Měla jsem několik verzí. Názvu.
Nakonec zvítězila tato. I když jsem dlouho váhala, protože určitě nevystihuje vše. Proto název „ Tereza miluje barvy“ berte jako doplněk. Dohromady s tím prvním je to pro mě konečně celek.
Tereza Ujevićová (čárku nad ć Tereza zdědila po svém chorvatském dědečkovi) je dalším z mých objevů na české módní scéně. Toto jméno si zapamatujte. Pokud si jeho nositelka splní své vize a přání, ještě o ní uslyšíte.
Na fashion scéně je docela nováčkem a já ji poprvé zaregistrovala zhruba někdy před rokem na některém z Design weeků, které se v Praze pořádají. Tenkrát to byly tuším její hedvábné košile. Zaujaly mě jemné, do sebe zapuštěné barvy, jednoduchý střih, a pro mě tam bylo navíc to „něco“, pro které jsem si ji zapamatovala.
Podruhé to bylo loni na podzim na Design bloku a potřetí o kousek později v Ostravě na Fashion weekendu. To už jsem byla rozhodnuta poznat autorku blíže, protože její kolekce evokující zimu a námrazu mi připadala originální a jiná než to, co jsem v poslední době viděla.
Slovo dalo slovo a o pár měsíců později jsem už mířila do Terezina nového zázemí.
Spiklo se proti mně v tu dobu počasí a já hledala v Holešovicích její adresu za hustého deště. Naštěstí na mě čekal vyhřátý atelier a šálek zeleného čaje.
Po prvním vzájemném oťukávání jsme se nakonec obě rozpovídaly a já na chvíli zapomněla, že bych měla také fotit, abych celou návštěvu zdokumentovala.
Dozvěděla jsem se, že stojí se svojí značkou na začátku, nicméně ve směřování má jasno.
Tvorba autorských kolekcí, které objevují nové souvislosti, se základem v jasné výtvarné složce, s důrazem na detail a precizní provedení. Tereza ráda konstruuje a dekonstruuje oděv, ale přitom chce zachovat lichotivou siluetu. To je mi sympatické, protože mám často dojem, že hodně dnešních návrhářů zapomíná na základní krejčovské řemeslo a snaží se střihy zjednodušovat někdy na hranici zajímavosti. Také zkouší sloučit různé struktury a tvořit nová spojení, která mohou vypadat zdánlivě neslučitelně. Vše je přitom nositelné a nevidím v tom to přehnané směřování k designu, který ocení pouze pár vyvolených.
Jejím znamením zvěrokruhu je Kozoroh a ti, jak je známo, jdou neúnavně za svým cílem. To může být výhoda. Protože, najít v dnešní době šikovné švadleny, které jsou schopny převést autorské vize do reality, je oříšek, se kterým se potýká asi každý, kdo působí v tomto oboru.
Naštěstí Tereza umí šít a zná krejčovské finesy. To je rozhodně fajn, protože ví, co lze reálně vyrobit a ušít. Míra praktičnosti, která je rozhodně vítána.
V hlavě má už novou letní kolekci, pracuje také i na privátních zakázkách pro své stálé klientky.
Ukazovala mi rozešité sako určené profesorce literatury na vysoké škole. Prvek přísnosti rozbila asymetrickým řešením, které není ale samoúčelné
a výrazné jen natolik, aby to „unesla“ i mírně konzervativní duše.
Tato míra empatie se mi opravdu líbí. Respektovat duši nositelky nebo nositele oděvu.
To, že její práce stojí rozhodně za pozornost, jsem si nevšimla jen já.
Tereza je nominovaná na letošní cenu Czech grand design. Takové české Oskary v oblasti designu.
Budu jí držet palce, i když vlastně nominace je úspěchem sama o sobě.
Nesmím ale zapomenout na ty, kteří jí pomáhají tvořit její vize. Kamarádky ze školy Klára Spišková a Linda Kaplanová barví ručně hedvábí pro její modely. Takže máte záruku, že nosíte opravdu originál v každém detailu.
Na svoji poslední zimní „mrazivou kolekci“ Tereza sešívala vrstvy různě barevných látek (většinou hedvábí), ty pak prošívala v geometrických tvarech podobným tvaru sněhové vločky, následně je rozstříhala a po té našívala na vlněné kabáty a bundy. Vznikl tak efekt, který opravdu evokuje třeba omrzlé plochy. Koneckonců, v jednom modelu jsem ji také vyfotila.
Samostanou kapitolu tvoří Terezina vášeň pro módní stylizovanou fashion ilustraci, což je mi sympatické už proto, že toto téma je i mém hledáčku už poslední dva roky na předním místě.
Jak sama říká : " Skicy to je moje oblíbená disciplína. Studovala jsem Střední Výtvarnou školu Václava Hollara, tak to byl skvělý výtvarný základ! Kreslení mě vždycky bavilo. Bez tužky bych asi ani nic neušila...je to pro mě první záznam jakéhokoliv nápadu, návrhu... Moje momentální kresba je pro radost, chtěla bych se tomu věnovat víc, abych vyvinula suverénnější výraz módní kresby. Zatím to jsou takové spíš módní skicy. Dokonce jsem jednu kolekci nazvala jako Skica..."
Na ukázku jsme pro vás s Terezou vybrali pár jejich prací.
Bylo to moc příjemné odpoledne. Z jejího atelieru se mi nakonec ani nechtělo. Nastěstí přestalo pršet a já si tak tak mohla v klidu cestou domů v hlavě přehrávat celý rozhovor a už se zároveň i trochu těšit na to, co nového se jí rodí v hlavě a kdy mě zase pozve k sobě do ateliéru na kus řeči a šálek čaje.
Vaše Martina
A tady je Tereza osobně ve svém vlastním modelu.
Na konec moje maličkost...
