Olomouc a Haná.
Projížděla jsem tudy za svůj život už bezpočtukrát.
Krátká zastavení v Olomouci a povinná prohlídka orloje to bylo tak maximum, co jsem z této části viděla.
Řekla jsem si, že je čas to změnit a prozkoumat tuto střední část Moravy podrobněji.
I pro vás tedy mám pár tipů na to, jak zde strávit krásné a zajímavostmi nabité čtyři dny.
Začnu ubytováním. To je jedna z věcí, na které si dávám obzvlášť při plánování cest záležet. Místo s „geniem loci“, pokud možno architektonicky zajímavé. Tentokrát to bylo prostě na jedničku.
Šmeralova vila splnila všechna očekávání má i mého muže.
Je situovaná na kraji lesa u Svatého kopečku ( pro ty co neví, Svatý kopeček je sice část Olomouce, ale od centra leží cca 8 km - což je podle mě jen a jen výhoda ).
Citlivě zrekonstruovaná vila nabízí pouze šest prostorných pokojů. Je umístěna v krásné zahradě, takže snídaně venku nemají chybu. V suterénu najdete krásné wellnes a v přízemí se nachází stylová republiková kavárna. K snídani nám manželé Lovečkovi, kteří jsou ve vile správci, servírovali koblihy a pouštěli hudbu od Melody makers. Prostě atmosféra jako ze Saturnina.
Historie vily spadá do začátku minulého století, kdy si vyhlášený zubní lékař Josef Šmeral postavil na Svatém kopečku vilu s ordinací, kde měl jako jeden z prvních na Moravě také i rentgen. Ovšem doba po roce 1948 semlela také jeho podnikání a tak ve vile se objevili noví nájemníci. Naštěstí přízemí stále sloužilo lékařské praxi a majitel mohl ve svém domě i dožít. To, jak vypadá vila nyní, je záležitostí několika posledních let, kdy prošla náročnou rekonstrukcí. Přitom si ale zachovala prvorepublikového ducha a kouzlo, které musíte zažít na vlastní kůži.
Toto ubytování se stalo naší základnou, odkud jsme vyráželi na naše výlety.
V dochozí vzdálenosti, kdy můžete kus cesty jít lesem, je cílů hned několik. Fort Radvíkov nabízí exkurzi do zbytku mohutného opevnění Olomouce druhé poloviny 19.století. Od května jsou zde pravidelné exkurze s průvodci.
Co by kamenem dohodil je pak ZOO Olomouc. Tam jsme sice byli také, ale osobně doporučuji návštěvu jen když se vám opravdu nebude chtít někam jezdit, anebo budete mít s sebou menší děti. Jsou u nás hezčí ZOO. Tato sice renovuje některé pavilony, ale celkově působila dost unaveně.
To bazilika na Svatém kopečku je jiná krása, ta barokní, ověřená staletími. K tomu si připočtěte i krásný výhled na Olomouc a Hanáckou nížinu.
Až obejdete tato místa, je čas vydat se do Olomouce. Sídlo arcibiskupství, bývalé největší středověké město Moravy, nabízí opravdové - hlavně barokní – architektonické skvosty.
Kromě hlavních taháků na olomouckém Horním náměstí, mezi něž patří sloup nejsvětější Trojice, kašny a orloj, pak nesmíte určitě vynechat kostel svatého Michala. Já jsem byla nadšená z Arcidiecézního muzea, jehož poslední rekonstrukci architektů z atelieru HŠH považuji za velmi zdařilou.
Když kousek popojedete spíše na předměstí, dostanete se k vojenské nemocnici Klášterní hradisko. Doporučuji využít průvodce a projít si tuto, stále v provozu, podle mě nejkrásnější barokní nemocnici u nás. A když nebudete mít štěstí na průvodce, nic se neostýchejte a běžte si prohlédnout alespoň překrásnou vstupní halu.
V okolí Olomouce je toho také hodně k vidění. Ze zámků rozhodně stojí za návštěvu Náměšť nad Hané, která nezapře inspiraci francouzskou architekturou, kousek dále se určitě zastavte v Drahanovich, kde objevíte Černou věž – pozůstatek gotické tvrze. A pak kousek cesty krásnou Drahanskou vrchovinou a najdete v Přemyslovicích nejen pseudorenesanční zámeček, ale na dvorku jednoho domu také pravý větrný mlýn. Působí v krajině trochu jako zjevení. Státní hrad Štenberk není úplně špatný, ale ten si dejte, až projedete ty předchozí tipy. Cestou k němu to můžete vzít oklikou a zkusit na vlastní kůži zatáčky ze závodního okruhu Ecce homo.
Navštívili jsme i Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem. Ale tady jsem trochu na rozpacích, zda vám tuto návštěvu vůbec doporučit. Kočárů tady mají sice hromadu, ale nějak mě ten způsob prezentace ani celý koncept moc neoslovil. Když už nic, tak na zámku najdete nově otevřenou kavárnu, kde vaří opravdu dobrou kávu.
Ano, dostávám se oslím můstkem k jídlu, protože gurmánské objevy jsou už pevnou součástí našich výletů.
Tak co vám doporučím tentokrát?
Nejlepší kávu jsme pili ve Šmeralově kavárně ve vile, kde jsme i bydleli.
Dobré a rychlé jídlo jsme si dali v bistru Bistrá kráva, boží domácí hranolky si dáte u FAENCY FRIES, na Svatém kopečku dobře vaří v Hospůdce u Maci, a v restauraci U Macků, kulinářské nebe jsme zakusili v restauraci Sal de Mar. Chtěli jsme původně vyzkoušet „provařenou“ restaurace Entreé, ale mluví se o ní na můj vkus až moc, abych toužila ji zkusit na vlastní jazyk. O prodejně tvarůžků na Horním náměstí nepíšu, protože tam se zastavíte i bez mého doporučení.
A pokud chcete opravdu domácí borůvkové knedlíky na páře s tvarohem a máslem, navštivte Zámeckou restauraci hned vedle zámku Náměšť na Hané. Nenechte se odradit interiérem, protože ty knedlíky byly jako od mojí babičky a to byla prostě Michelinská kuchařka.
To je pro tentokrát vše.
Tak jen doufám, že si to Středozemí užijete tak jako my.
Vaše Martina
