Únorové veselení


Mám ráda tradice.

Těšení se na zvyky, rituály, okamžiky, které se pravidelně opakují.

Možná je ve mně zakódován rodinný "zvykový " gen. Moje babička, které chyběly do sta let pouhé dva roky, musela mít, co si pamatuji, každý den o půl třetí kávu a sušenky Dukla. Rituál, který udržovala se železnou pravielností. Pořád ten stejný typ kávy a stejné sušenky. Ani si neumíte představit, jaká zavládla v rodině panika, když se sušenky Dukla přestaly vyrábět a celá rodina nosila babičce k testování různé vzorky , aby se našla alespoň ucházející náhrada za ten původní model.

A jakou má souvislost tato historka s masopustem?

Hřeje mě u srdce, že se obnovují tyto tradice, které dříve pro naše předky tak krásně rozdělovaly rok na úseky. Stále se bylo na co těšit, k něčemu směřovat. V době, kdy můžeme vlastně vše, podvědomě tíhneme od neřádu k řádu. I když si to možná nechceme připustit.

Já jsem absolvovala už pár masopustních průvodů na vesnici, kde máme chalupu, ale ten poslední žižkovský byl tak nějak správně bláznivý, jak si já představuji masupustní veselí. A protože mě začíná bavit i disciplína "street" fotografie, přináším tu masopustní náladu vám na svůj blog.


Vaše masopustní Martina

Související posty

© 2035 TENDER CARE czech

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon