Toto měl být původně post o malých kabelkách. Trend, který mě momentálně baví. Malé taštičky, různých tvarů a barev mají jedno společné. Jsou velké tak akorát, abyste do nich schovaly mobil, malou peněženku, klíče, rtěnku, pudřenku a kapesníčky. Já ji nosím většinou crossbody a k tomu mám samozřejmě velkou tašku, do které mohu schovat pecen chleba a litr mléka.
Proč mi tyto malé taštičky přijdou praktické? Třeba přes oběd, když vyrazím z ateliéru na něco dobrého k snědku, stačí mi tato malá kabelka. Anebo na kafe s kamarádkou. Nemusím se přehrabovat ve své obří kabele, kde se nedá udržet úplný pořádek, ani když se člověk snaží sebevíc.
A proč ten název článku Goodbye Transgas? Protože je to moje osobní rozloučení s jedním pomníčkem brutalistní architektury v Praze, který má vypovídající hodnotu o době svého vzniku a nesporné architektonické kvality. Jen se to vše podle mě nepotkalo v průběhu času tak, aby tato budova dostala tu svoji šanci na přežití.
Bohužel otázkou je, zda to, co ji nahradí, bude mít takové kvality, aby po padesáti letech ještě někdo uronil nějakou slzu.
To já teď činím směrem k Transagasu a přeji mu, ať je mu země lehká.
Fotky jsem chtěla mít právě u něj, ještě než jej srovnají se zemí buldozery.
Vaše brutalistní Martina
P.S. Když si ten článek po sobě čtu, tak si říkám, žesi ty fanynky a fanoušci mého blogu možná říkají, že míchám hrušky s jablky. Psát módní post a do něj naroubovat úvahy o architektuře.
Ale to jsem já, vše co mám ráda, se míchá v jednom velkém kotlíku…
Kalhoty COS
Kabelka a halena Reserved
Boty Humanic
Náušnice Mango
