Jak jsem recyklovala...svetr.


Před dvaceti lety byly ruční práce fenoménem. Ne, že by tolik žen milovalo šití, pletení, vyšívání nebo háčkování, ale byla to jedna z mála cest vymanit se z šedého monolitu davu na ulici (tedy pokud jste nevlastnili bony a nemohli nakupovat v Tuzexu).

No a světe div se, po dvaceti letech je to zpět. Touha být jiný, udělat si něco vlastníma rukama, mít ten svůj jedinečný a originální kousek.

Prostě DIY ("do it yourself"). Jedním z důvodů je, přes obchody narvané k prasknutí, jistá uniformita a nuda, a tím druhým snaha vdechnout starým věcem nový život.

Když na mě jednoho dne "vyskočila" na facebooku událost, kterou pořádal atelier La femmne Mimmi, s názvem UPCYCLING starých kousků oblečení, moje srdce zaplesalo. Podtitulek sice zněl "vyšívání" (a to jsem na chvíli zcela ochladla, protože to mě opravdu nikdy nebavilo), ale asistentka ateliéru mě ujistila, že vyšívat se bude úplně málo a spíše budeme tvořit aplikace.

Vyhrabala jsem tedy jeden svůj starý černý svetr, který mě sice pořád bavil (asi proto, že je černý :-)), ale jako adept na "facelift" se mi jevil zcela ideální.

A jednu únorovou sobotu jsem si to namířila k Mimmi (to je majitelka značky La femme Mimmi) do jejího ateliéru na Hradčanech.

Byla jsem okouzlena od prvního okamžiku, kdy se přede mnou otevřely jeho dveře. Úžasná místnost pod proskelnou střechou jednoho pražského činžáku

(ano, v nějakém takovém prostoru musel malovat Schiele, Švabinský nebo Mucha!) plná nití, bavlnek, korálků, ústřižků, kousků výšivek a střihů.

A mezi tím doslova poletovala neuvěřitelně milá Mimmi, Vietnamka, žijící v Praze již několik let.

(Doufám, že budu moci s touto úžasnou a inspirativní ženou udělat také interwiev pro Tender care czech. Je dalším z příkladů, těch, které si jdou za svým snem a přitom zvládají péči o dvě děti i o manžela :-)).

Celkem jsme byly na tomto workshopu tři účastnice (čtvrtá bohužel onemocněla). A všechny jsme aplikovaly a vyšívaly o sto šest. Dokonce i já se naučila nový vyšívací steh - "french knot" neboli "francouzský uzlík". V té tvůrčí atmosféře vás to úplně pohltilo. Seděly jsme tam nakonec skoro pět hodin

a všechny jsme si odnášely domů ten svůj "master piece".

A jak dopadl můj černý svetr? Ten se změnil v opuletní nádheru s šedožlutými růžemi na ramenou, které doplnily malé modré a béžové růžičky se stejně barevnými bambulkami a kolem spousta žlutých "francouzských úzlíků".

Prostě jsem se úplně kreativně rozvášnila!!!

Díky moc Mimmi za skvělé odpoledne a věřte mi, nebyla jsem tady naposledy.

Vaše Martina

Související posty

© 2035 TENDER CARE czech

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon